Seznam se s usměvavou Alenou, vedoucí pěti výrobních linek

Čtvrtek, 7. srpna 2025

Alena Lichovníková dnes zastává pozici sekční manažerky v opavském závodě Mondelēz v Česku. Řídí pět výrobních linek na sušenky, v hale známé jako Fidor. Její kariérní cesta ale rozhodně nebyla přímočará — vedla přes Holandsko, Německo, výrobní haly, i nečekané životní výzvy.

„Začínala jsem jako IL6S inženýr…“

Alena pracuje v Mondelēz od roku 2017, ale její cesta ve výrobním prostředí začala mnohem dříve. Hned po vysoké škole totiž odjela do zahraničí. „Ještě mi nezaschlo razítko na diplomu a už jsem jela do světa,“ vzpomíná s úsměvem. V Holandsku pracovala deset let, začínala doslova u pásu. Postupně se vypracovala na pozici vedoucí směny a asistentky výrobního manažera. Po návratu do Česka hledala stabilní práci v regionu a nastoupila jako IL6S inženýrka v Mondelez. „Hledala jsem, kde něco vylepšit, aby byl proces efektivnější,“ popisuje svou náplň práce.

Kariéra krok za krokem

Alena nejprve vedla projekt zavádění nového výrobku jako tzv. VSU lídr: „Byla to úplně nová linka, nové stroje, nová sušenka. Jmenovala se Milka Bar – uvnitř plněná čokoládou, zespodu politá čokoládou.“

Následně se stala vedoucí linky, kde zůstala čtyři roky. Po návratu z mateřské dovolené dostala nečekanou nabídku stát se manažerkou výroby na nové hale. „Přišlo to znenadání. U nás se nechodí škemrat o pozice. Lidi si vás všimnou podle výsledků,“ říká Alena. I když se změny zpočátku trochu bála, nakonec si prostředí nové haly velmi oblíbila. V roce 2025 se vrátila zpět „domů“ – do haly Fidor, kde to celé začalo. Dnes vede sušenkovou sekci a těší se na další výzvy.

Životní výzvy i rodinné štěstí

Alena se netají tím, že kariéra pro ni nebyla vždy prioritou. Společně s manželem se po letech v zahraničí rozhodli vrátit domů, protože chtěli založit rodinu. „Jsme spolu od tanečních, přes 20 let. V Německu jsme byli sami, chyběla nám rodina.“

Založit rodinu ale nebylo jednoduché. Po několika letech se s manželem rozhodli pro adopci. „Bylo to šílené martyrium, ale povedlo se. Náš chlapeček měl dva roky a dva měsíce, když jsme si ho vzali. Dneska má skoro šest a je to pořádný ďáblík,“ směje se Alena.

Rovnováha mezi prací a životem

Navzdory náročné práci si Alena nachází čas na své záliby. „Ráda tvořím, maluju, vyrábím dekorace. Klidně bych učila výtvarku, kdyby byla příležitost,“ přiznává žena, která vystudovala technickou univerzitu. S manželem také sdílejí vášeň pro motorky — ačkoliv ta jde teď kvůli dítěti trochu stranou.

Co říct závěrem?

„Jsem spokojená,“ odpovídá Alena bez váhání, když se jí zeptáte na práci i život. Její příběh je důkazem, že i technicky zaměřená kariéra může mít lidskou a inspirativní tvář – zvlášť, když ji tvoří žena, která se nebála vyrazit do světa, vrátit se zpět, a pak si vybojovat místo mezi nejlepšími.